Toto vyšetření je dalším z bezpečných způsobů, jak zjistit, jak se miminku daří. Zjišťuje kontrakce dělohy, tep srdíčka miminka a reakce miminka na pohyb a na kontrakce. Toto vyšetření se provádí přibližně od 30. týdne pravidelně – zpočátku po 14. dnech a s blížícím se porodem se frekvence zvyšuje. Poslední budete pravděpodobně absolvovat (i několikrát) během porodu. Je to totiž nejjednodušší způsob, jak zjistit, že má miminko dostatek kyslíku a nic mu nehrozí.

Jak vyšetření probíhá

Kardiotokografie je vyšetření, při kterém speciální přístroj současně zaznamenává jednak srdeční frekvenci plodu a jednak děložní činnost (kontrakce). Buď si lehnete na bok nebo na záda, případně sedíte v křesle. Na břicho Vám připevní dva elastické pásy, pod které zasunou sondy. Jeden pás vede nahoře a sonda na něm by měla být někde na vrchu dělohy – měří a zaznamenává její kontrakce. Druhý pás vede spíše přes břicho, nebo pod břichem a sonda na něm zjišťuje tep srdíčka miminka. (Dává se trochu bokem a pokud víte, jak je miminko otočené, tak můžete lékaři nebo sestře poradit, kam má sondu dát). Kromě toho dostanete do ruky tlačítko, které stisknete vždy, když se miminko pohne.

A pak už jen sedíte a sledujete dlouhý pás papíru, který se pomaličku sune z mašinky.

Od kdy a jak často

CTG se provádí v rámci těhotenské poradny (zpravidla má lékař příslušný přístroj někde blízko ordinace). Kdy se s tímto vyšetřením začne záleží na lékaři, ale bývá to od 30.- 32: týdne těhotenství. Zpočátku se provádí jen jednou za 14 dní. Od 38. týdne každý týden. A po termínu porodu každé dva dny (spolu s ostatními vyšetřeními).

Vyšetření trvá asi 20 minut. Pokud miminko spí a záznam není příliš průkazný, pokusí se ho sestra probudit a může se trochu protáhnout.

Co je výsledek

Výsledkem tohoto vyšetření je dlouhý grafický záznam měřených hodnot v závislosti na čase (no, vypadá to jako křivka ze seismografu nebo z detektoru lži). Jeho vyhodnocení umožňuje včas zjistit, že se miminku nedaří dobře, že je v ohrožení a včas zasáhnout.

Na záznamu jsou jednak dvě křivky – jedna pro tep srdíčka a jedna pro kontrakce. Kromě toho jsou zde zaznamenány (u mě to byly šipky) místa, kde jste stiskla tlačítko, že cítíte pohyb.

Lékař jednak sleduje, zda je tep srdíčka „v normě“ tedy jeho frekvence odpovídá tepu ještě nenarozeného miminka (nelekejte se, je dvojnásobná než tep dospělého pohybuje se mezi 120 a 160 tepů za minutu). A dále, jak reaguje na pohyb (tep při pohybu se mírně zvýší) a na kontrakce.

Když je něco špatně

Tento test bohužel není občas přesný. Někdy se stane, že se miminko při monitorování špatně pohne a sonda přestane zaznamenávat srdeční činnost. Špatné se může zdát, pokud je tep mimo „normální“ hranici. Může dojít buď k bradykardii (tep je menší než 120 za minutu) (někdy ale může být tep na této hranici, pokud miminko spí). Případně může dojít k tachykardii (tep je větší než 160 za minutu).

Nikdy ale nepanikařte jen z toho, co vidíte. Je potřeba, aby záznam vyšetřil odborník a zvážil i další okolnosti. Pokud máte časté kontrakce může se tep miminka zvednout.

Pokud je vše v pořádku, je i záznam v pořádku. Může se ale stát, že je záznam falešně negativní – vykazuje problémy, které vůbec nejsou. V případě, že se lékaři něco nezdá, doporučí další vyšetření, aby se ujistil, že je s miminkem vše v pořádku.

Vnitřní CTG

Kromě výše uvedeného vnějšího vyšetření existuje i vnitřní monitorování plodu. Je výrazně přesnější než externí monitoring. V tomto případě se do dělohy zavede elektroda, která se přichytí na hlavičku (mezi vlásky) dítěte. Toto vyšetření lze tedy provádět pouze, pokud už došlo k protržení plodového obalu a děložní hrdlo je otevřené asi na 1-2 cm. Vzhledem k postupu s sebou nese drobná rizika – zavlečení infekce, poranění kůže plodu atd. Proto se používá jen v případě potřeby přesných měření, kdy přínos převáží rizika.